S dětmi ze čtvrté rodinné skupiny jsme se vydali v neděli odpoledne do Vidnavy na rekreační pobyt.
Cesta byla dlouhá, ale zvládli jsme ji na výbornou. Po příjezdu jsme si vybalili věci a šli jsme prozkoumat naše nové bydliště u tety Vlasty. Podívali jsme se na zahradu, kde se nacházel bazén, velká rotunda, ve které byly ukryty poklady (super kostky, balóny do bazénu, lehátka, společenské hry aj.) Byli jsme překvapeni z toho, jak hezky tam je, až jsme zapomněli mluvit.
Ale protože se blížil večer, tak jsme stihli jen rychlou koupačku v bazénu, večeři a uvelebili jsme se na velkém gauči. Podívali jsme se na pohádku a šli spát, s krásnou myšlenkou, co nás čeká další den.
V pondělí ráno jsme se dohodli na programu. Ten byl jasný… dopoledne jsme si dali na prohlídku Vidnavy, pohádku, přichystaní obědu a odpoledne výlet. První den nás tety odvezly do Horní Lipové, kde nám řekli, že pro nás mají překvapení. Ocitli jsme se ve fauna parku.
Wau…Těch zvířátek! Některá jsme nikdy naživo neviděli. Podívali jsme se na krásné tygry, poníka, páva, želvy, kačenky, labutě, skákající opičky barevné létající papoušky, kteří nám prolétávali nad hlavami. Malinkaté lemury, ty byli ještě menší, než náš brácha Nikolas!
Po super procházce jsme měli žízeň a tak jsme si dali pití a křupavé hranolky. Ňam! Prohlídku jsme zakončili zmrzkou a protože jsme byli hodní, tak nás tety překvapily další zastávkou! Říkaly, že tam bydleli obři. A byla to pravda! Na kopci za Žulovou, který jsme všichni vyšlapali po svých, byly postavené židle a stůl pro obry a i přes náš menší vzrůst, jsme se na ně dokázali vyškrábat.
Potom už jen následovalo válení sudů z kopce a jelo se domů. Dali jsme si super ňamku a šli spát.
Úterý jsme si dali proto odpočinkové. Jen jsme se šli projít na vidnavské mokřiny, které jsou vyhlášeny za kulturní památku.
Na informačních tabulích jsme se dozvěděli zajímavosti jako například: je tam hromada ohrožených druhů rostlin, nejvíc Vojtu zaujala ta masožravá, nenašel ji (ale snažil se) a z ohrožených živočichů motýl modrásek, který je závislý na jediném druhu mravence červeného. Z rybníku na nás vykoukla želva bahenní a jedním očkem na nás mrkly barevné kačky.
Potom jsme se podívali na zdejší myslivnu, kde chovají myslivci tři divoká prasata, která jsme si mohli i pohladit. Dali jsme si oběd a po poledním odpočinku jsme se šli koupat do bazénu.
Po něm následovala procházka. Dostali jsme se k babičce a dědovi tety Jany. Babička nám nachystala super svačinku, a mohli jsme se podívat na slepičky, které jsme také nakrmili.
Po návratu jsme si zahráli člověče nezlob se, navečeřeli se a uvelebili jsme se u pohádky. Ve středu jsme si po snídani procvičili plavání v malém bazénu, a protože nám to šlo, vydali jsme se odpoledne na velké koupaliště. To bylo moc fajn, skákali jsme ze skokánků, plavali jsme a víme, že se díky tetám, rukávkům a kruhům neutopíme.
Po návratu jsme od babičky a dědy dostali za naši snahu na koupáku koblížky a večer jsme společnými silami přichystali hamburgery na grilu.
Čtvrtek… Vzhledem k vysokým teplotám a naší otužilosti, jsme se od rána koupali v bazénu a odpoledne jsme jeli do Zlatých Hor, kde je super ukázka dávného těžení zlata. I zlatou cihlu jsme si potěžkali, nesebral nás vodník a vyzkoušeli jsme si i rýžování zlata, ale nic jsme nevyrýžovali! Škoda, zlatý kamínek by se hodil.
Alespoň jsme se ochladili v říčce Olešnici. A večer a za hodné chování a poslední den ve Vidnavě nás tety vzaly na výbornou pizzu a limonádu.
No a v pátek už následovalo rozloučení s Vidnavou, zahradou, kamarády, se kterými jsme se seznámili, bazénem, super vařením tety Vlasty a jeli jsme zpět na domov.
Jana Krajíčková