V sobotu 19. ledna 2019 vyrazily čtyři děti se strejdou Martinem do Beskyd. Na Pustevnách byly k vidění ledové sochy a tuto možnost prohlédnout si je, jsme si nenechali ujít.
Vyjeli jsme po deváté hodině ranní a v Prostřední Bečvě jsme byli okolo půl jedenácté. Na Pustevny jsme vyjeli autobusem. Desetikilometrová cesta však s čekáním na autobus a jízdou totálně přehuštěnou místní cestou na vrchol trvala skoro hodinu.
Na Pustevnách nás přivítalo modré nebe, sluníčko a sedmistupňový mráz. Bylo tady jako v pohádce o Mrazíkovi. Stromy obaleny vrstvou sněhu, no prostě paráda. Co nás však zarazilo, bylo množství lidí, kteří na Pustevny přijeli. Hlava na hlavě. Na sochy, které byly umístěny ve velkých plátěných stanech, se stály půlhodinové fronty. Stany byly dva, vzdálené od sebe tak asi pět set metrů.
Když už jsme byli uvnitř, tak to stálo za podívanou. Na Pustevny vozily nákladní automobily z opavských mrazíren tuny a tuny ledu. Řezbáři s motorovými pilami vytvořili z těchto ledových kostek nádherné postavy čertů a čertic, k vidění byly kotle, ve kterých se vařili zlí lidé. Ve druhém stanu jsme viděli „Dračí doupě“. Draci, dráčaty, unesená princezna. Nádhera.
Vydali jsme se taky na „Valašskou stezku“. V korunách stromů se procházíte jako v oblacích a před sebou máte celé panorama Beskyd. Na stezku jsme se však nedostali. Před námi na ni čekala asi kilometrová fronta lidí, kteří stáli ve trojstupech.
Prohlédli jsem si stánky s občerstvením – mimochodem vše drahé. Obyčejný bramborový placek za 125 korun nebo jedna pečená brambora, na které byl jeden plátek anglické slaniny stála sto 
korun.
Doprovodného programu, který pořádalo rádio Orion – třeba skákání panáka, kresba na sníh, či stavění sněhuláků se děti nezúčastnily. Daly přednost koulovačce a skákání do sněhových bariér.
Okolo šesté hodiny večerní jsme se vrátili do domova a podle povídání dětí jsem zjistil, že se jim v Beskydech moc líbilo. Více fotografií naleznete v sekci FOTOGALIRIE - PUSTEVNY Holčapek Martin